Přátelé jsou jako hvěždy?

Píšu prstem do prachu,
že se mi stýská,
doufám, že někdo stojí na prahu,
nějaká osoba mi blízká.
Přátelé jsou prý jako hvězdy,
nevidíš, ale jsou,
ale to nevidíš, staví zdi,
a zahaluje vše kolem tmou.
Říkáš si, nemůžem za to,
prostě to zase nevyšlo,
v esm oslovíš ji zlato,
ale naživo, nšjak to nepřišlo.
Zdi jsou prostě příliš vysoké,
tma příliš černá,
a ty nejsi jediná,
kdo v ní nevidí.
Možná však stačí světýlko,
možná dvě...
A kdo ví,
jak to dopadne?