Píseň listoví

Lístečku zelený, co zemi
vstříct se snášíš lát,
nenech si jen ubližovat těmi
cos ani nechtěl znát.

Lístečku líbezný, ty jemuž děti utíkají
z náruče vlídného tvého údolí,
vrať se zpět tam, kde vody Malše a Vlatvy kolébají,
neb mě bolest ze ztráty tvé, nepořebolí.

Lístečku povadlý, vzepní se
proti těm, co utrhnout a odváti tě chtějí,
byť po čtyřicetileté zimě-oslabený
a vzdoruj těm, kteří se ti smějí.

Lístečku-národe-moje víra neumírá.
Vzdoruj proti pádu k zemi,
ať národ český nevymírá,
nebo budem zadupáni těmi,
jimž zloba v srdci nezhasíná.

Lístečku náš, drž se pevně svě dědiny
a neodlétej z svého boru.
Ty patříš mezi kopce vysoké-
Krkonoše, Jizery, Beskydy a pod šumavskou horu.

Pevně. lístečku, drž se domoviny své
já stát pří tobě budu a ne sám,
co má srdce své neprodejné s tebou spoutané
a neučarované cizím dálným krajinám.