Druhé já

Sedni si vedle, než rozhodneš se vrátit,
Mělo bys za zdrhnutí platit!
Když bez známky – odešlos jen tak,
V domnění, že stoupám do oblak.

Nechalos mě samu, když nabízelos područí,
Možná zdá se, že má slova útočí.
Jen mlč a dál vyslechni si důležité věci,
Proč – za žádnou cenu, zpět tě vážně nechci.

..

Nechci tě z tisíce – miliónů důvodů,
Tak stručně, bez dlouze dlouhých úvodů.
Vracíš se, když chceš sval můj potrápit,
A tlukot zdvojený mu zas navrátit.

Ani jeden o tvé dary nestojíme, na tom si trvám,
A ač pocit máš, že pocitově strádám,
Oba žijeme nějakým způsobem, který zvládáme,
I když přiznávám … že občas problém i míváme.

Ty = psát, cítit žit život náročnějším stylem,
Žít strachem, úzkostí mít zase blíže k lidem.
Roztočit ruletu a všechno vsadit na prohrané číslo,
Věř … že v tomhle máme oba vážně jisto!

A i když je chvilka vzepření mým vlastním plýtváním,
Jsem ráda, že pro další dny aspoň vím,
Že zarazit jsem tě alespoň zkusila,
Před tím, než ses do mě zas vrátila ..
Zbytečná naděje vlastního já.