Bílá růže

Chtěl bych být malou bílou růží
ty moc dobře víš proč
žíznivě křišťál vody pít
ospalým okem hladit byt
vonět pro potěšení
a žíti pro krásu.

Chtěl bych být malou bílou růží
co ostré má pod květem trny
kapičku krve z prstu vyloudit
a potom dlouho konejšit.

Chtěl bych být malou bílou růží ve váze
co smí jen hlídat ranní sny
rozdělit napůl všechny nesnáze
a uvěznit je na trny.

Chtěl bych být malou růží bílou
v náruči tvojí krásně musí být
štěstím jsi pro ně, pohádkovou vílou
v myšlenkách často pod tvým oknem stojím
však nejsem růže, vyznat z pocitů se bojím.


Až budeš květy vkládat do dlaně
pohlaď je krásko, s ústy k líbaní
věz že jsi malou bílou růží
ve váze někde v ústraní
ty jsi tou malou bílou růží
ten pozdrav svítání...