Atmosféro

Rozkrájenou atmosférou
já nejistě procházím.
Všichni se však neproderou,
zůstanou tam nesnázím.

Naschvál jsi se rozkrájela,
s bolestí padají mi k nohám.
Smích jim ze života odkrájela,
že podobny jsou mátohám.

Dusí mě ty těžké krajíce,
vzduch jakoby se ztratil.
K zemi kácíš i nebohé zajíce,
i stoletý dub se klátil.

Jeden za všechny - všichni za jednoho
budem tebou zoufale klopýtat.
Až se nad námi slituješ, obloho
a padlé začneš po jednom odečítat.

Bude jich tolik, že tě to rozpláče
že rozpršíš mračna nad oceány.
A ty se vylijí jako krev ze tvého srdce,
jako život z duší, co solí jsou potírány.

Královnou vodou zničíš celý svět,
tak jsi to nechtěla, já vím.
A co teď? Udusíme se? Utopíme?
Čekáš…

Rozkrájenou atmosférou
já každý den utíkám.
Utíkám dál a dál,
to jen Bůh ví kam.