Monolog dialogu

Beznaděj?
Bezmoc?

Hloupost!
To si jen namlouváš...
Naděje končí
až na hranici smrti
a můžeš vždy,
i když složitější cestou...

Netolerance?
Neochota chtít vidět?

To nejspíš.
Ale ne tvoje!
Toleruješ,
i když to někdy hodně bolí
a vidíš,
jinak bys nemluvila se mnou,
ale s někým jiným...

Je to obava co dál?
Jsou to ještě kořínky lásky?
Co svazují nohy...

Tisíce odpovědí
jako lidských osudů,
někdy rozdílných,
jindy podobných jak vejce vejci.

Co dál!
Kterým směrem jít?
A s kým?
Nebo raději sama?
Nešlo by vše špatné zaspat?

Zeptej se srdce!
Snad ti napoví...

A... nešlo,
jen medvědi hibernují...