Požehnání

Stojím na zahradě a dívám se do nebe.
V tom velké dojetí srdce mé pozvedne.
Chce se mi zpívat, plakat a smát,
nemohu své pocity vůbec rozpoznat.
Srdce vylétlo mi z hrudi,
a rozpíná se v širý kraj,
ta krása ve mě štěstí budí,
a já celý svět objímám.

Mocná Božská Přítomnosti,
před Tebou tu stojím,
o Tvou lásku vševědoucí
na kolenou prosím.
Bez Tebe tu nejsem nic,
jenom s Tebou chci tu žít.
Buď mým cílem života, sděluj mi svá přání,
bez Tebe jsem samotná,
odsouzená k věčnému hledání.
Slyším se jak zpívám ta náhodná slova,
jak je krásné že tu Jsi, říkám zas a znova.

Lehký větřík zavanul, jako pohlazení,
a já ho vnímala jak jemné políbení.
Srdce vrátilo se zpátky do hrudi,
sálalo z něj teplo, teď už nestudí.
Tato chvíle pominula, víc už tady není,
a já vím, že byla jsem si, pro Boží požehnání.