Ten třetí

Vdávala se mladá dívka, pak měla čtyři děti.
Všechny měla stejně ráda,
nejmilejší jí však byl ten třetí.
V lásce žili, radosti, když zasáhla je rána,
jejich táta zabil se, a máma zbyla sama.

Radostí i starostí jí byli pak jen děti,
z nichž nejmilejší jí však byl, ten třetí.
Celý život pracovala, dřela do úmoru,
zůstala už s dětmi sama, nevdala se znovu.

Časem chlapci dospěli, a odešli z domu,
dcera se jí provdala, ji nechali samu.
Pyšná byla na své děti děti jak je vychovala,
neslyšela žádnou hanu, jenom samá chvála.

Její děti, jenom pro ně žila.
Proč odešli za jinou, nikdy nepochopila.
Nesnášela nevěsty, nesnesla i zetě,
vždycky jejich povahy měla na tapetě.

Čas ubíhal dál a dál, a roky s ním letí,
v choré mysli zůstával, stále jen ten třetí.
Už víc tu není dívka ve své nádheře,
víc jak osmdesát křížků udělalo své.

U třetího matka žije, hádá se a křičí,
svoji snachu neustále častou hádkou ničí.
Nervy opět povolují,snacha ruce spíná,
tak mi pomoz Bože dobrý, je to velká síla.

Její muž k ní přistupuje, a po vlasech hladí,
neposlouchej ženo moje, řeči co ti vadí.
Moc tě prosím ženo má, nehleď na ty vády,
pochop srdcem, láskou svou, poznáš co jí schází.

Dej jí pocit radosti, dej jí pocit štěstí,
tak prosil za matku svou, syn její, ten třetí.