Plod rudých jeřabin...

Plod rudých jeřabin svůj kompot zhřívá
a vidí nebe plout přes oceán.
Na prahu západním vlá koňská hříva,
tam já tě možná zítra vyhledám.

Uhání duše tmou s malými okny
ve kterých svítí slunce-západní.
Splynem-li v jazyku s jejími boky,
nebudem spolu tolik nápadní.

Roztáhnem křídla svá pod cizím peřím,
hřeje mně,tebe,nás dva jejich stín.
Přichází náhle podzim ke svým dveřím
a nikdo,nikdo z nás ho nestaví.

Budem si s karty hrát a srdce snídat,
budem si s větrem číst svůj otčenáš.
A slunce západní nás bude hlídat,
celý ten podzim krásný bude náš.

A až nám sněhy padnou a začne zpívat
to jaro,kdy bude zpět vše ožívat,
věřím,že budu dál tě stále vídat
a ve svých dveří šťastnou vidět stát.

Plod rudých jeřabin svůj kompot zhřívá
a vidí nebe plout přes oceán.
Tam v prachu západním má duše hlídá
tu,kterou už zítra vyhledám.