Noční běs

Poutavé šero láká mě k sobě,
nikdo mě k tomu nenutí,
snad není to kvůli zlobě,
ani mé další vzplanutí,

pro zrůdy, pro noční děs,
nám z dětství čas už nezbyl,
když tehdy neskončil ten noční běs,
pak boj svůj význam pozbyl,

když tma je silnější než černá,
když oko už nerozezná víčko,
pak nastane hodina perná,
prosím tě pomoz nám svíčko,

když není už jen šero,
pak není žádných stínů,
přesto křičet by se chtělo,
spíš bát bych se měla skinů,

teď není ani koutů,
tak proč hlas mi v ústech zmrazil,
radši bych síni sloupů,
snad s někým bych se srazila,

tma přec není jak smrt zlá,
ale stejnou hrůzu vzbouzí,
snad protože už mě zná,
víc dál všechno ve mně vzpouzí,

snad co nevidím, nevidí nás,
možná zhmotní se, co tmu má rádo,
třeba viděla bych teď snáz,
kolem sebe mrtvých stádo,

to co láká mě je hrůza,
možná láká mě do svých skrýší,
snad života je tam múza,
to co moje prosby slyší,

třeba pomoc, třeba konec,
čeká tam na duši mou,
přece nejsem velký sobec,
nepromarním šanci svou,

mráz mi celé tělo přibyl,
pevně k nicotě tu kolem,
vím, že jít dál jsem vám slíbila,
proč dnes já, byla jsem zvolena,¨

nevím kolik ještě slov,
poslat zpátky zvládnu dnes,
přesto byl to dobrý lov,
teď vše ztichlo. Ani hles!