Moje přiznání

Žít jako v pohádce. Čí to není sen?
A já tam žiju. A ne první den.
Jsem Ledová královna stvořená Andersenem.
Pravé já skrývám cizím jménem.
Lidé mi říkají Tereza, ale to nejsem já.
Ve skutečnosti jsem ledová královna, zlá.
Ledová, krásná tvář, srdce z ledu.
Každého muže lehce svedu.
A jen pro to, abych mu ublížila, a zničila.
V tomhle oboru jsem lepší než přesila.
Ublížit. Zlomit mu lidské srdce.
Moje je ledové, mě to nebolí přece.
Každý může se stát mým Kájem.
Být semnou není cesta rájem.
Někoho Gerda vysvobodí z mých spárů.
Kolik jsem už zničila milostných párů?
Nikdo si přede mnou není jistý.
Jsem až moc svobodná, když nemám city.
Nic si z toho nedělám, ublížím lehce.
Najdu si jiné, když jeden mě nechce.
Nepodlehnout mi, jak je těžké.
Když moje tělo je ledově hezké.
A na první pohled jsem výborné povahy.
Přiznat si pravdu, to chce dost odvahy.
Ale já vážně umím jen ublížit.
Rychle uteč, mě se nesmíš přiblížit !