Jako už tolikrát

Víš, jako už tolikrát
Ztrácíme se ve svých snech

Neznáme strach
Létáme na křídlech
Té krásné svobody
Co boří mýty
Spoutané ve zdech
Dávných věků pominulých

Ztrácíme se
Znovu hledáme
Že v rukou nic nemáme
A světem jen tak chodíme
To nevadí nám
Marnost neznáme
A cit k sobě samému
O ten marně žebráme
V koutu svojí duše

I na poušti
Z hrdla suše
Může se linout temný vzdech
Že v kraji zemí všech
Nenajde se nám pokoje
Že neklid vládne v našem nitru
Co spoutala snůška beznaděje

Svět nechápe
My nechápem jej
A v nás samotných je divý rej
Co rozpoutat bouři může

Že nevíš, co bys rád?
Jsi na tom
Jako já už kolikrát