Tanec

Ohnivý tanec v ďábelském těle
s tou křehkou duší spícího anděla.
V tanci realitu chtít ztratit zbaběle,
to se ale, to se nedělá!
Skutečnost to ostrý nůž,
to ona, zabodne se
a slzy vytrysknou.
Slzy jak ta černá tuš.

Blouzní,
zmatený tanec bez rytmu žádného,
bez ladných pohybů a melodie.
To tanec člověka uvězněného
v útrobách té krvelačné bestie.
Ta bestie!
Dělá si s ní, co chce.
Uvnitř v těle ji má,
ale neudělá ji tu radost.
Jen tak se nevzdá!

Bláznivý tanec v hlavě se jí odehrává,
ztrácí dech, asi se zemí propadne.
Jsou to jen slova prchavá,
vždyť já vím.
A myšlenkám tu volný průchod
dát smím?

Vždycky jí dával víru,
že nikdy neztratí sílu.
Sílu žít.
Tak dobře, sílu má,
snad dlouho ji bude mít.
Ale
nedokáže jí zavřít oči,
pomoci přestat myslet,
až hlava se jí z toho
rozskočí.

Ten energický tanec se mění
v bezhlavý opilý walz.
A pak to temné hřmění.
A hlasité bác.
Zaduněla podlaha
pod tou tíhou




jejího života.