Na rozloučenou

Když chybí jeden člověk,
jako by se vylidnil svět ...
zbývá jen říci
posledních pár vět
a slza v oku
překročila meze utajení.
Všichni jsme nějak
omámení,
stíráme hranice
v mapách lidskosti,
s veškerou vážností,
než pokročí večer
posilněný vínem,
stihnem si říci,
co dříve jsme jen tušili -
- budeš nám chybět.
Ještě na chvíli
pozvedni obočí,
my pozvedneme číše.
A slova díků
spisovnou zní tiše.

Díky Dášo ...
sakra, byl to ale krásný čas,
když bývala jsi
jednou z nás.