Paraplíčka

Drahá,

Ve dlaních stříbrný prášek Ti svítí,
je jako chmýří, co stačí fouknout a je pryč,
rozletí se však směrem k nebi
a proti Slunci svými paraplíčky,
světélkuje v naději,
že doletí až nahoru.

Tobě, Janičko,chci jen v několika verších říci,
že společná slova a myšlenky dvou lidí,
co najednou se odloučili,
sice už nemohou znít v uších,
ale stále znějí v srdci,
aniž to kdo tuší.


Dlouhá nit zlatá,
co protkala dva životy,
sílí v provázek až v lano
.......

a nikdy nepovolí.

Její síla Tě bude držet
vysoko nad Zemí,
požene Tě vpřed
jako vlna vášnivého serfaře,
dá Ti kus moudra,
co nese v sobě spojení vás dvou,
nikdy Tě neopustí,
bude Tvou oporou.


Nechtˇ brzo vykřešeš své světlo v srdíčku....

Děkuji, že jsi.