Když čtu Walta Whitmana

Když čtu Walta Whitmana
celý svět mám v očích
v uvědomění sebe sama
skrze kterého i celý svět
jsem já

a tak hodím úsměv na rty
a kroutím se za zvuků
hudby
po pokoji

pohlcuji hudbu, pohlcuji pokoj
všechno jsem já a já
jsem uvnitř někoho koho
mám zase na oplátku uvnitř sebe

Myslím že nic není
Je užasné jak si člověk
v této nicotě krásně vytvořil svět
který je jeho dílem
díky přirodě
která je sama jeho dílem

Zde nevím kde je Whitman
ale jsem to já
který četl Whitmana