Snad anebo možná..v životě se pozná

Když jsem psal toť tyto řádky
myslel jsem si na pohádky.
Má to ale jednu chybu,
mám to špatně ve výkladu.
Pohádky jsou veslé,
a toť toto—kyselé.
Pohádky maj dobrý konec
a u mě teďka zvoní zvonec.

Nebaví mě žít tu dál,
Radči bych si život vzal.
A co když to neudělám ?
Doufám že tu nikom nezavazám
asi bych to neudělal,
Na to su moc slabý.
Jenom abych nelitoval,
Že jsem příliš hrdý.

Možná bych i někom scházel,
A teď řeknou : „To je blázen !“
Doufám že nikdo taký není,
To by bylo nadělení,
Přímo boží dopuštění.

Snad mě má i někdo rád .
Snad jsem dobrý kamarád.
Snad budu mít někdy štestí,
a svůj život pevně v hrsti.

Zatím mi tak poletuje,
Semo tamo nikde nic.
Snad se někdy vzpamatuje,
A ukáže mi co chci víc.

Možná jsem to dávno našel.
Možná jsem to už i ztratil.
Možná to byl hnusný kašel,
Který mě tak schvátil.

Mám rád svoje kamarády,
I když se k nim stavím zády.
Doufám že mi odpustí,
Až budu stát nad propastí.


A tak končím úvahu,
O nesmyslném nápadu.
O tom jak jsem přemýšlel,
A svůj život pokoušel.