....

Nedoufal jsem již, jako smyslů zbavený jsem odcházel,či utíkal.
Ta zvláštní pohnutka,jenž dokáže zničit mě šťastného pouho vteřinou.
Svírá mě,cítím tu bolest,která smutná se zdá. Chci vzepřít se,však sil nenacházím.
Uzřel jsem již mnoho dní,mnoho promarněných nocí a chvil po nichž jsem nešťastný byl.
Cožpak nemohu předejít tato trápení, nemohu se vzchopit a jit za svým snem,ten sen jenž dlouhý a nesplnitelný se zdá,však krátké trvání má.
Přestal jsem doufat a věřit jistým vášním ,jen v mých citech mám zrádné tušení.City,které nedokáži ovládnout,věřím však v ten lesklý odraz temnoty pronikající mnou.
Soudí mě, pokorně se skláním,již vzdávám svůj boj. Vydán jsem na milost jí ,co skrývá přede mnou,touhu či skutek?
Krutou pravdu nežádám, jen v spánek večný dál usínám.