Čistota

Když duše ztrácí se mi
v mlhovinách snů
a tonoucích paprsků
úsměv brázdí moře
u jiných kontinentů
a oči upřeny jsou skrz

chodím si k Tobě číst

vnímat lidskost
nejen mezi řádky
odhadovat hloubku
kde až nalézt lze
dno Tvojí duše
rozpoznávat odstíny barev
jež oblékají Tvé smutky
a hledat význam slov
když křičívají tiše

pak vrací se má duše
balancující na hraně
dvou světů
potrhaná drápy
co zasekl do ní život
s nímž snaží se hrát fér
aby našla
v konturách Tvých
upřímných slov
čistotu
jež spustí
jemný pramínek
slz uvolnění
.
.
.
pak duše
tiše zašeptá
.
.
děkuji..básníku.