Paranoia

Těch roků vzpomínky odešli už
Když snažily se alespoň trochu smát
tak zakázali jim, těm plamenům plát
a na oči namazali černou tuš.

těch dnů slzy uplynuly již dávno,
Když bezstarostí plachtil jsem
utíkal před sluncem i měsícem
když bylo první a poslední vykázáno..

Ze všech existencí jsem, tak hoř, HOŘ!
aby zbyl jenom prach a bílej popel
a už nevěrnými láskami poskvrněnej hotel
kam nechodí chcát už ani ten černej tchoř



ale až skončí všechna hudba
nalijme života až do dna
pojď Venuše, kráso nevlídná..

...projdeme skrze dveře, pozdravíme Jima a konečně zapálíme náš oheň...