Místečko v duši

Z tvých očí čiší chlad děsivý,
tvé srdce svírají temnoty okovy.
Myslí si všichni, že srdce máš z kamene,
že nespálí tě ani žár plamene.
Poznal si již mnoho bolesti,
to každou duši dost oklestí.
Stále snažíš vykrýt si záda,
nevěříš slovům: mám tě moc ráda.
Hluboko ve vrstvách oceli ukrytý,
mění se zcela predátor zarytý,
i když se sebevíc citům bráníš,
lásku a soucit, co slabost haníš,
láska však zůstává ukrytá v Tobě,
než přiznal bys to, radši bys ležel v hrobě.
Nechal sis strhnout masku na chvilku náhle,
chápu, že máš mi to teď hodně za zlé,
neboj, nikdo se nedozví, že se to stalo,
že se tvé srdce na chvíli láskou hřálo.