Vánoční idilka

všude bílo, tuhý mráz, zima přišla mezi nás.
Vzduchem vločky létají, k zemi tiše padají.
Je jich stále čím dál víc, není skrz ně vidět nic.
Pod sněhem spí stuhlá zem, tiše sní svůj zimní sen.


Na kopci se lesík tyčí, mezi stromy vichr fičí.
Jako cukr bílý sníh, tvoří polštář na větvích.
Mezi smrky, duby buky, není slyšet žádné zvuky.
Všechno v lese tvrdě spí, v této době vánoční.


Dvě osoby lesem kráčí, s sebou těžké sáně vláčí.
Smrk s praskotem k zemi míří, kolem bílé vločky víří.
Na sáních strom z lesa vlečou, až z nich stružky potu tečou.
Sjíždí dolů do doliny, zpátky do své domoviny.


Mezi kopci dědinka, krčí se tu malinká.
Domků jenom několik, v prostřed malý kostelík.
Ticho halí dědinu, v tuto ranní hodinu.
Syn a otec domů míří, ze dveří se teplo šíří.


Atmosféru sváteční, tvoří stromek vánoční.
Z něj se šíří vůně lesa, radostí všem srdce plesá.
Děti smrček ozdobí, dneska vůbec nezlobí.
Večer příjde Ježíšek, každému dá balíček.

Venku už se setmělo, sněžit také přestalo.
V tuto dobu po vesnici, vyhrávají koledníci.
Když jim zima brání hráti, pijí vodku na zahřátí.
Pokud vodky není více, pomůže jim slivovice.




Kapr se na pánvi smaží, pomáhat se všichni snaží.
Dobrý salát bramborový, na stole si klidně hoví.
Krásné písně vánoční, také domem tiše zní.
Nastává večeře hodina, sešla se celá rodina.


V pokoji už stromek září, děti radostně se tváří.
U stromečku všichni stojí, koledy si prozpěvují.
Pak už ze všech krabicí, mizí papír balící.
Všude je ho plná zem, dárky, ty se líbí všem.

Večer ke konci se chýlí, začal padat snížek bílý.
Všichni ke kostelu míří, zvuk zvonu se tichem šíří.
Půlnoční mše začíná, přišla celá dědina.
Všude hoří svíce jasně, kostelní sbor pěje krásně.


Slavnostní mše je už konec, na věži zas zvoní zvonec.

Všichni už se rozcházejí, v teple doma býti chtějí.

A vánice zuřivá, jejich stopy zakrývá.
Sněží stále čím dál víc, vidět není vůbec nic.