Svátek

Tak zase nic, řekli bratři Kozomazovi.
Je to jen jen řeč do větru, bez formy a ducha.
Kdyby ten vítr, alespoň sémě víry sebou nesl,
ale to on ne. Jen mrazivá beznaděj mokrého uhlí.
Kopu do kamen, ale to v srdci nezahřeje.
Asi je na čase rozbít prase. Sekyrou.
Kvičelo sténáním úzkosti a nejistoty.
Nebo to jsem možná kvičel já.
Tak tedy šťastný a veselý.