Maturitní nesnáze Honzy R.

Honza Rudolf zvaný Ruda, nikdy s ním nebyla nuda.
Silné tělo, samý sval, rázný postoj jako král.
Čtyři roky ve škole kruté, směřovali k maturitě.
Ta ho v brzké době čeká, ruda se jí však neleká.
Vzorný student zrovna není, má však logické myšlení.

Když nastává soudný den, Ruda si jde splnit sen.
Když se mu to nepodaří, tak to ještě jistí září.
Ve fraku a kravatě, k praktické maturitě.
Do klobouku ruku dává, pro Rudu moc silná káva.
Do ruky pak lístek bere a má bobky u prdele.
Číslo patnáct, co to je? Měření na členu wienově.
Ruda šťastný, to si přál, Tautrman mu jedna dal.

Maturita ústní, to je jiná, matematikou začíná.
Pan Novák je v komisi, přemýšlí nad demisí.
Když vidí jak velice, nezvládá Ruda rovnice.
Říká si, že snad ten maník, vypočítá trojúhelník.
To Ruda v pohodě zvládá, Novák mu tak trojku dává.

Dřív než bude svačina, čeká Rudu čeština.
V komisi tvář je snová, PaedDr. Eva Kavinová.
Drda, Fuks a Lustig, Ruda to má v hrsti.
O tomhle Ruda všechno ví, z češtiny to má hotový.

Teď má Ruda chvilinku, na malinkou svačinku.
Tři řízky a coca colu, plus jednu palačinku.

Sotva to spořádat stačí, musí na techniku automatizační.
Využije korupce, na Pavlíka Votrubce.
Ať už tamto nebo to, nakonec je to jedno.
Za pět českých na stole, dal mu za dva, tyvole.

Zbývá už jen lyrika, s názvem elektronika.
Za Rudou bohové stojí, vytáhl si tranzistory.
PNP a NPN, u čeho je ta šipka ven?
15 minut, žádná sláva, Kobra mu však trojku dává.

Dodělal poslední díl, už je hotov, splnil cíl.
Teď už myslí jenom na to, jak by úspěch oslavil.
S kamarády v putyce, přežene to velice.
Nakonec dost opilý, usne uprostřed silnice.
Bůh dal asi dolu palec, Rudu přejel parní válec.

______________________________________________________
Jakákoliv podobnost s Janem Rudolfem, studujícím obor automatizace v letech 2005 – 2009 je nadmíru náhodná a čistě nemožná.