Divadelní dialog

Jsem jenom loutka, ztuhlá a bez rysů
ráno a večer jen, dle přesných rozpisů
mé chladné srdce na provázku
marně se učí dávat lásku
a tělo v rytmu valčíku
prudce se zmítá hrobníku
přímo na lopatu.
Tolik se bojím, že ve scénáři
otočit list se nepodaří
a mojí temnou, chorou mysl
prohlásí lidi za výmysl.

Jen tanči, loutko, jak já pískám!
Loutkař je málokdy optimista
a těžko se můžeš bát otáčení,
když jen on sám scénář mění!
A loutka je jen ze dřeva –
a bez citů a ztracená…
Tak nečekej na další příště
a pozvi k sobě na jeviště
nějaký skutečný herce.