Modrá vlaštovka pana Camuse

Na zemi v chladu,
jsem našel v zimě,
vlaštovku!
Modrou vlaštovku.

Vzal jsem ji
a zahřál ji teplem dlaní
probudil ji z mrtvých spaní,
žije! Sláva!
život mává!

Odnesl jsem si ji domů,
a krmil ji hmyzem na provázku,
pohlazením projevoval svou lásku,
zahojil její letky,
do hnízdečka dával kvítky...

Po době se modrá
vlaštovka zcelila a uzdravila
Svobodu. Ona čiříkáním pravila.
Ano, pustím tě, modrá Sáro,
je již krásné teplé jaro...

A venku jsem ji vyhodil.
Leť směrem tam tím,
bezpečný je, to vím,
opatruj se modrá paní,
mával a díval se za ní...

A pak jsem šel domů
u domu jsem potkal na cestě,
královských sokolníků dvě stě.
A přední nesl svou trofej.
Byla to ona, ach zoufej.

Proč jsem ji tam poslal?
Vždyť nikdy tam nebyl ani šíp.
Vždyť bezpečněji bych nevybral líp.
Ach proč ten den? Odpusť.
osude už mne opusť!