Pocity

Zmatek se mi v hlavě tvoří,
celý život se mi před očima boří.

Se slzama v očích smutně koukám,
to, že jednou budu žít jako jsem snil už nedoufám.

Člověk si jde vždy za svým snem hodně dlouho,
a potom kouká jak vše mizí ve chvilku pouhou.

Proč na štěstí ostatních mi záleží,
a pak jen smutek a samota mi náleží.

Život je jedna velká hra,
co drží moje srdce pořád u samého dna.

Koho bych měl na světě jen poprosit,
aby moje srdce mohlo životní dno opustit.

Možnost by byla a to odejít z tohoto světa pryč,
ale je to jako zamknout za sebou bránu a zahodit klíč.

V hlavě tyhle myšlenky pořád mám,
nevím kudy a nevím prostě jak jít dál.

Bojím se, že bych někomu nehtěně mohl ublížit,
ikdyž jsem tu většině jen na obtíž.

Snažím se být pro všechny dobrý kamarád,
ale ikdyž se přetvařují vím že mě nemá nikdo rád.

Už nemám ani jednu jedinou osobu které věřit,
musel jsem se aspon touto básní někomu svěřit.

Vím že, je to to ubohost a zoufalost,
a možná psaní trapných řádků i troufalost.

Kdybych mohl mít jedno přání v jediný den,
chtěl bych aby muj život byl pouze hrozný sen.

Probudit se do krásného rána jako dřív,
a.................to je jedno stejně už je všechno pryč.