Malý smutek

Vložit do úst slova,
ta opakovat stále znova.

Být hračkou osudu
ve městě, kde nebydlí nikdo známý,
chodit jak tělo bez duše
a němě trpět všechny, co z vás souhlas mámí.

Bez objetí, i ruky a slova pohlazení,
bez doteku citu a lásky na zádech mrazení.
Bez všeho toho, co z dívky dělá ženu
a z malého chlapce dospělého muže,
bez toho, kvůli čemu vykvete z poupěte růže.

Života síla, smrti věčnost,
oddanost světu, klamná věrnost.
Nevím, co na světě mě už drží,
když každý brýle čiroskelné
vidoucí vinu jeho mlží...