Náruč moře

Šumící moře celé do pěny.
Šumí v mysli i dlaních.
Šum v tichu skalní ozvěny
Moře modré, v něm někdo sám.
Přes slzy nevnímá,
sůl smuteční sžírá šat.

Zůstal sám,
štěstí patří hlubinám.
Úsměv zbabělec utekl
utíká zpět k dějinám.
Temná modř inkoustu,
slunce pohltí,
nevrátí.

Království slepoty,
tupý pohled do tmy,
slepecká hůl zlomená ve dví.
Cesta zkončila,
štěstí je napadrť

Rolničky ztratily srdce,
bez krve tiše spí.
Mužské tělo v hloubi se utápí,
Klesající bílý šat
v něm tělo.
Tiše klesá,
životu uletělo.

Oči pálí,
Inkoust teče do očí,
zpěv sirén v dáli.
Modré oči černají.
Bludné panny z moře,
pryč tělo odnesou.

Zapomění,
krásné snění,
nikdy již probuzení.
Temná hlubina,
Život bez života.

Mořské kání,
něha slunečních plání.
Nevidím štěstí,
nevnímám rovinu,
jen trnité klestí.

Nemůžu se smát,
musel bych se bát.

Temný pán s očima ze soli.
Úsměv nezachrání,
mysl hyne,
srdce bolí.