Táto

Tato,
píši Ti dopis,dopis s obálkou bez adresy.Není totiž kam ti ho poslat,nebeskou poštu zatím nikdo nezavedl.Lidé chodí do kostela,aby si připadali bližší Bohu,ale já věřím,že Bůh je všude,že je i v nás.A právě tak jsem přesvědčena,že neustále se mnou jsi i ty.
Jsi se mnou,když se ráno probouzím a jsi se mnou když jdu večer spát.Představuji si,jak mi dáváš pusu na dobrou noc..tak jako kdysi.Tehdy mi přišlo směšné dávat mi ještě v 15 políbení na čelo,ale dnes bych dala všechno bohatství světa zato,kdybys tu byl a zopakoval to. Tak moc se mi stýská.Proč tu nejsi aby jsi mě mohl obejmout,pohladit, pochválit mě ale i zkritizovat.
Dnes jsou Vánoce.Další Vánoce bez tebe.Pro někoho dny štěstí,spokojenosti,lásky a míru.Pro mě to jsou smutné svátky a tisíckrát hloupé kdyby.Proč zrovna ty,táto?Nešťastná nehoda,kterých jsou ročně spousta.Proč?Jediný okamžik a co je s lidským životem.Srdce utichne a zajímá se někdo,komu jsi ho chtěl dát?Nebo komu patřilo?Kdo zapřemýšlí co všechno jsi chtěl ještě dokázat?Po čem jsi toužil,tati,a o čem jsi snil?A víš co? V mých očích jsi to všechno dokázal.Možná že si Tě příliš idealizuji ale vždycky jsi pro mě byl,seš a budeš ten první muž v mém životě.Byl jsi to ty,kdo hlídal můj spánek,radoval se z mého prvního zoubku a krůčku.Zrovna ty jsi mě naučil jezdit na kole a hrát fotbal.Byl si to ty,kdo mě vedl za malou ručku do školky a utěšoval,že brzy přijdeš.Strašně jsem brečela a bála jsem,že se už pro mě nevrátíš.Pak přišel můj první školní den.Říkal si mi,že jsem tvá malá velká holčička,a já tě viděla poprvé brečet.Možná dojetím,možná strachem,že se ti vzdálím.Vlastně to snad ani jinak nešlo.Z malé zvědavé školačky se stala velká slečna.Ale rozdíl byl v tom,že si to byl ty,kdo se vzdálil k nebeským branám.
Kdybys tu byl se mnou,Táto,byl bys jedním z těch všedních otců,co po taji kradou cukroví, kupují dárky na poslední chvíli a sníh z vlasů si setřepávají až v kuchyni.
Nikdy bych si neuvědomila ,jak moc pro mě znamenáš.Nenapadlo by mě,ze to může být jinak.Jak jsem byla hloupá a naivní,když jsem si myslela ze jsi „totálně nemožný“.Snažil ses mě pouze chránit.Vidíš,taťko,sebe si neuchránil. A tak nejenom proto,že jsou Vánoce,čas nostalgie a rozjímaní,ráda bych ti řekla,že stále žiješ ve mně a že si Tě vážím.Nejenom jako mého táty,ale taky jako muže,co se vždy o mě dokázal postarat a dát mi pocit bezpečí,pohody,pochopení ale že si mě dokázal pořád milovat.I tehdy, když jsem ti lhala a podváděla tě..Není pro mě důležité,co jsi v životě pokazil,nestihnul,nezvládnul.Jsi můj táta.Můj taťka.V očích mě pálí slzy a chtěla bych aby si mě obejmul a pohladil svými upracovanými dlaněmi,řekl mi „Mám tě rád,moje malá..“ a usmál se na mě svýma očima a já v nich viděla to co tenkrát,když jsi mě vedl poprvé do školy.Vzpomínáš?
Strašně mi chybíš,táto!
Tak se vrať...