Intimita deliria...

Ztrácely jsme se,
v intimitě deliria.
A ona pořád byla...
Ta tma.

Omámeny lehkým vánkem,
jsme strnuly uprostřed rozvinutí
a tak svět musel počkat.

Na ty dvě čajové růže...

V soukromí nereálných snů,
se Slunce otáčelo kolem Země.

(A vůbec všechno bylo moc šílený...)

A pak...?
Nechaly nás krvácet.
Měly jsme umřít?!

Nakonec jsme uvízly v trhlině,
Lithiového času.

Zamilované do vlastní vůně,
jsme uvadly
a s námi všechny naše opilé dny...

(V té intimitě Deliria...)