EDNAI

V zastřené vůni,
kde chová si svá tajná přání
/do kapes mlhových víl/
a klade si své dlaně
na klopy kabátu poseté zlatými přezkami
/jako schované hvězdy/
co objevuješ krůček po krůčku
mezi prsty
propletených tajemství
.
..
...
....
...
..
.
- spálils -
polední křídla mého smíchu
.
..
...
....
...
..
.
a přitom
/bez váhání /
ztratila bych se v každém tvém záhybu
a naději
a dotyku
/a kdybych mohla/
svlékla bych tvou duši
donaha a čistě
/aby pohladila svojí pýchu/
a vzdechy ukradla
sobě i tobě i nám za pár slůvek něhy
/co tak chybí. . ./
a nalhávají rozechvělé tóny
.
/zatím
zmrzla ti v náručí
poslední perla ranní krásy –
- dřív -
než stačila vykreslit
závan tvé lásky
/a/
rozehrát vítr
v záplavě divokých růží
co rozcuchaly
mojí důvěru
/roztříštily tisíc střípků/
na rozhraní pozdních prstů
smutných
kytarových
blues
.
.
.
.
.
/….. /