Vrány

Kdepak jsi byla celý můj život?
...říkáš stylem "Teď mi to přijde vhod."

Myšlenka :Po dlouhé noci přichází žádné ráno...
Odleť ode mě, ty černá vráno!

Černý papír nůžkami nastříhaný na proužky,
odteď užívám si života plnými doušky.
Žádné výčitky a naděje,
že teď už se na mne život konečně usměje.
Ono tu štěstí přecejen je.

V úsměvu milované,
srdcem uctívané duše..
Možná klišé..ale nikdy nezní suše.

Myslíš,
že ji pevně držíš mezi prsty,
než naděješ se,
odletí jak naprášeného sněhu vrstvy...

Chce to víc,
ne sedět,
snad stěžovat si?
Proč zrovna ty nemáš nic.
Zamysli se...
máš přece na víc..
Nedej podezření,
na poslední dech tvých plic...

Dar života nezplatíš stěžováním,
i kdyby ho bylo na tisíc....