Anarchisto

Však vám co dím, šel bych bořit,
však vám co dím, hloupé otázky.
To radši šel bych tvořit
a malovat sprosté obrázky.

Tu heleme se, hosté jdou mi
a co nesou v podpaží ?!
Štěstí a láska, marnotratné pojmy,
srdce mé kleslo v kovové závaží.

Mým přítelem je pero
a kavárna na rohu.
Mým přítelem je odraz od kaluže,
s kterým debatuji o Bohu.

A když půlnoc překvapí mě
a pouliční lampy zotročí,
jdu se schovat ke své dámě,
do jejího náručí.

S podvazky a cigaretou
vždy se na mě usmívá,
jen co tomu předešlému
nashledanou zamává.

A pak, ráno slunce vyjde
po prohýřené noci,
dostane vás pocit,
že začne všechno nanovo.

Kouřem přesycen a syfilidou,
zablácenou ulicí kráčeti
a než stíny vyjdou,
mysl a svědomí s sebou vláčeti.