Nesmíme zapomínat, jak krásné je když sněží.

Přicházejí sny, které stojí snít.
Jsou tu, budou a hlavně chtějí být.
Přicházejí jak první zimní vánice
a diví se mi velice….

Proč zrovna mezi stromy,
proč zrovna v novoroční čas?
Snad abychom uvěřili,
že můžeme být šťastní zas a zas!

Sníh když jako peřina přikryje
ta hnusná šedivá sídliště
a nad hlavou nám chumelí
je čas křičet o štěstí.

Snad do větru kde tě nikdo neslyší,
snad do plání ztepilých.
Roztáhnout ruce, zaklonit hlavu,
na jazyk vyplazen zachytit tu největší vločku.

Smát se tomu že přijde další ráno,
a přejdou dny i měsíce co v roky se promění.
Věřit že sic není vyhráno a přesto….
Strhnout šedý závěs z Měsíce!

Pesimismy někdy prostě ovládají naše těla,
byť neměly by, to se ví!
Tak postav se jim a uvidíš
nakonec prostě musí být líp!

Protože nakonec není kam klesat
a dno byť studené,
musí nás nakonec
propustit ze své náruče.

Pak můžeme letět hvězdám vstříc..

**

A věru letíme. Letíme do nebes a najednou nanovo začínáme. Jen vydržet byť lehké to není. Jen nezapomenout, jak krásné je když sněží.

* Milovat je něco, co pochopíme až ve chvíli, kdy uvěříme, že je to nejlepší co nás potkalo a můžeme se smát a do větru křičet, jak moc, tak moc moc moc!