Tobě...

Tobě...

Jsi pro mne ten nejsladší trest,
jsi noční můra, kterou se hýčkám.
Ty jsi tou z nejsladších cest....
kterou se ubírám, aby spadla mi víčka.

Jsi sladkou oponou, která se zvedá.
Já vím že nemohu, přec mi to nedá.
Tvých sladkých rtů maliní,
tvých očí hlubiny....
Nelze být nevinný
a kdo to zaviní.....
se pokouším zjistit. A v duchu je hýčkám.
Mé nemocné představy, mé chromé vidiny.
Zavírám oči, zamykám víčka.
Choulím se,doufám, že jsem jen jediný.

Jsi sladkým snem od rána do noci,
jsi naděje poslední, kterou mi seberou,
jsi ránou na duši,bez první pomoci.
Jako jsem pro tebe popravčí sekerou!

Jsi jako do ráje poslední rozcestí...
slzami značená, jediná stezka.
A já jsem ten, co přináší neštěstí....
Tak slepě hloupý - a ty jsi tak hezká!