Noty

Přichází tma a ta je mojí inspirací,
nadějí, že zpátky vše se možná vrací.
Za okny sníh zahlazuje stopy
a já si skládám na papír své noty.
Noty jenž slovům se podobají,
noty, jenž zpěváci nezahrají.
Jsou někde v mé hlavě, chci rozházet je po papírech,
tak jako černé skvrny na 101 dalmatinech.
V zrcadle odraz smutné mé tváře,
a čas nám ubíhá, nitky ze života páře.
Asi čekám na něco víc, než může mít,
nezbývá mi než přes noty tady o tom snít.
Mráz mi projíždí při každém slově,
komu tu hraji noty, jen sama sobě?
Po papíru pobíhají moji noční přátelé,
někteří jsou až moc velcí, jiní příliš veselé.
Skládám z nich věty a z vět celá souvětí,
snažím se nevnímat to noční prokletí.
Kolem mne tma, přítelkyně kamarádka,
strach z ní mám a drží mě vždy pěkně zkrátka.
Přestalo sněžit, kraj zimní pyšní se teď podobou,
a mně nezbývá nic jiného než smířit se s chladnou noční oblohou…