Polibek

Nervózní
jako když nůž tě hladí
byla jsem celý den
pompézní
když mě tvé oči
SVÁDÍ

Vítr našeptává
slova uklidnění
či malých nadějí
že nejsi sen
co pomalu pokapává
po srdci mých stěn

Ulicí vylidnění
dech se mi tají
z toho jak blízko
tě konečně mám
a jdeš mým krokem
až se naše těla
DOTÝKAJÍ

Představuju si
jak tě L Í - B Á M
takhle trochu bokem
jako bych snila
nebo tiše bděla
a voním KOUŘEM

Uvnitř těla bouře
pachuť času shnilá
klepe tiše na vrátka
a tvůj pohled hladí
mé kouřem voňavé vlasy

Stalo se to zkrátka
pod záminkou
popřát dobré Nové časy
voněl jsi kouřem
a hřál jako
věčný plamen touhy

Proč je POLIBEK
jen okamžik pouhý?