Chvilka s prostitutkou

Po aktu nebylo rázem co říct, a tak
jenom seděli a dívali se na sebe
a nebo skrz sebe?!
Možná se vůbec nedívali;
on přemýšlel, jak rychle uniknout a věděl,
že každá výmluva bude průhledná,
ale přesto se snažil.
Nejspíš to nebyla snaha - jen zdvořilost,
od gymnázia ho přece zvali slušňáčkem…
Teď by na něj máma jistě pyšná nebyla,
snad by plakala, nejspíš hubovala,
nechtěl by vidět to zklamání.
Vědom si své vlastní špatnosti, unikal myšlenkami
a s nevolí svou mysl jen nerad vracel k ni,
k té znalé a zkušené,
připadala mu náhle odporná,
pobaveně sledovala jeho rozpaky
skrz modrý kouř levné cigarety;
Kolik takových už viděla?!
Každý jiný a přitom všichni nechutně stejní,
hrála si s nimi na lásku.
Přicházeli k ní s radostí a odcházeli provinile,
jako kluci, co byli přistiženi s prakem v ruce.
Snad se ráda stávala jejich hračkou,
nenáviděla však ten okamžik,
kdy ji vraceli zpět do regálu, použitou, nechtěnou…
A slzy? Ty se naučila skrývat.
Tvářil se smutně, nesměle, dojímal ji,
nebýt děvkou, snad by někoho takového uměla i milovat :o(