A když maluješ,vypadáš smutně

Zlatavé stíny řas tvých,
krásné vyjímky chvilek prožitých.
Šum plující po vodě,
slova,svíčky,naděje.
Okamžiků plná,
můza nepolíbená.
Rozfoukávám prach,
lidí snících
a po stěnách.
Vzpomínám.

Pár studených rán,

pak potichu zavzlykám,
když teče mi z ran.
Do všedních dnů,
pár hloupých bělásků,
přimotám za nitku,
slovy pozpátku.
A k večeru..
Vlčí máky,
svět,bílé mraky.
a pod hlavou,
železné dráty.
Stěny z kamení,
realitu oddělí,
přikryje dni všední,
za čas kámen v květy se promění.
A když maluješ,vypadáš smutně,
kdo ví,co hluboko nese si,
tam někde dole,po tmě..