podvědomé vědomí

těžké noci hvězdný měsíc
nechal se unést tajemnou lodí
co svoje vzpomínky v rachotu slyší
tam kde mrtvé nevěsty závojem bliští
jsi sám a zírá do světla
co nechal zapnuté i bez ohně
čtyři zápalky
a šestero cigaret
hoří jako stodola ve snech
které neznám a v zapomění vidím
kde bajonety propíchli mu hrudi
jak třpytí se jezero v poušti
co syčí a ovíjí se v dešti
kde na kříži stojí kopec
jenž nechal jednomu životu tipec
co stojí a stůj co stůj povídá a
recituje a nechal se zahalit
jen z principu neb hvězdy
kdo ví a kdo poví
co odhalí ten plášť
který měl by být tajemný
ale já samoty tíži vidím