Moře dnů

tělo oblé a ladné dere se navzdory vlnám vpřed
boky útlé, vlasy vítr rozhází a do plachet spoutaně opře se
čistí a plni slunce vstříc světům a dálkám vyplouváme hned
pochybností prosti, nikdo nezaváhá, málokdo ohlédne se

a moře je klidné a přátelské, ryby tančí pro zábavu
kurs je jistý, kormidla pevně v rukou třímáme
a moře je kolébka a nebe plné hvězd přímo na hlavou
plni ideálů, lásky,snů v klidu usínáme, že pevnina mizí nevnímáme

však nápoj jakkoli sladký i trpký může být
sen, jakkoli vábný, klid a sílu může vzít

a moře je stejné, stejné, stejné a místo na slunci pro všechny
jen v loďce je ho čím dál míň a venku ryby zuby cení
vítr je líný a na trupu krusta, závaží ztěžkla jak naše prohřešky
moře hluboké a temné naše duše zvolna mění

ostrovům tajemným přiblížit bojíme se a pevnou zem pod nohama ztrácíme
závaží odhodit, pevninu jak tečku na obzoru objevit, ve vlnách nebloudit
víru a důvěru najít snažíme se, když špatnou cestu volíme
ve větru zas přítele najít, v noci spojence, sluncem nechat se hřát,nepálit.

těžké je věřit, odpustit, snít
každý den vstát, bojovat, žít.