Kníže noci

Slunce svítí do mých oken,
každý rozbřesk je mým sokem.
Smrt je moje druhé jméno,
nevěstina krev bývá dobré věno.
Prach jsi a v prach se obrátíš,
jednoduchá rovnice, jak jistě víš.
Mým osudem je však přežít,
není mi dopřáno v hrobě hnít.
Říká se, že zhynout kůl v srdci mi dovolí,
mně nepomůže žádné dřevo v okolí.
Se svým osudem smířit se musím,
hodně nových světových proudů zakusím.
Po staletí putuji po celé zemi,
lidé jsou nepoučitelní, zdá se mi.
Kdysi jsem se šlechtickým titulem honosil,
po otci dračí řád jsem na krk zavěsil.
Nyní zbylo mi jen stejné tělo,
krmit teplou dívčí krví by chtělo.
Oči mé jsou jako divoké šelmy,
zuby mám silné a ostré velmi.
I mé srdce stále dokáže milovat,
tolik svých milovaných už jsem musel pochovat.
Z mých velkých pokladů zůstalo již málo,
ale když ne Bůh, tak štěstí mi občas přálo.
Nočním tvorem stal jsem se za turecké války,
kde jsou ty časy, kdy jsem byl kníže Transylvánský.
Už hodně ročních období od těch dob kol mě proplula,
jsem však stále VLAD BELA DENSZÖ DRACULA!!!