Skřítčí sen každodennosti

Prohýbát se pod září hebkých paprsků,
Stavět domečky pro lesní skřítky
Z mechů a kapradin.

Ze stromů padá jehličí
A pater v sídle
Mravenčího lidu jen přibývá,
Aby je necitelní mohlit zničit.

Kolikrát šli jsme tou stezkou
Lesních radostí a vůní
A dívali se jak zarůstá,
Až nešlo dál pokračovat po ní.

Skřítkové smutně dívají se
Na znamení,
Až sami v sobě zkamení
A nemohou žít dál.
Jejich čekání na otevření bran
Rozdrolil příchod vran,
Ale oni stále snili,
Sami v sobě,
Aby pak po kruté době
Otevřeli oči.

A ta chvíle přichází ze snů
Do každodennosti reálných dnů.