Evo, vstávej!

Chci jen podotknout, že sedím v nonstopu - lépe řečeno v nonstop počítačové učebně, bez vlastního notebooku, jen s hromadou nápadů a nechce se mi spát.

Ano, přátelé,
sedím tady a čekám,
až popadne mě zívání,
abych si s klidem mohla říci,
dnešní misi je konec
a hudba snící nastává.

Jenže ono ouha, ne,
není to tak růžové.
Vůbec mi to, drazí, nejde,
opět porušuji slib,
že nechám si vzít,
svůj večerní biorytmus,
budu spát jak mám
a ráno nebudu za vola,
že pozdě chodím dokola.

Ach, děvčata, odpusťe,
možná opět přijdu pozdě,
jsem velmi nezkušené děvče.

Nemá mi kdo vypleskat,
budík je můj věrný kamarád.

Ve snu mi zahraje písničku,
hmmm, to se sladce spí,
že můj drahý Honzíčku?

Honzo vstávej!!! Ty taky Adámku !!

Evičko, nebuď jako oni,
řeklas přece vloni,
že se z toho poučíš,
na matiku nezaspíš.

"Zavedu noční školu!" vstala a odešla.