V lesku bohatství

Vzpomínám, to byl jsem ještě mladý
září ranního slunce, co vešlo s otcem do zahrady
v záři vysněného bohatství
znova se zahledí do očí mých
černé prázdno na nebi, zračí se v nich
přistihli mne v ráji dětských snů a hvězd
vane silný vítr, směrem nedostupných cest
tak vítej, v polovyvražděném městě
ty markýro, ty hrdino, ty děvče
a sviť...

Obohacený tajemstvím tak brzy
prohlédnout přes slané slzy
při měsíci
v záři vysněného bohatství
plujíce neznámo kam, po klidných hladinách
vteřiny bez konce, ve všech těch hodinách
čarám dlaní věštil klam
jiný osud nepoznám
je to míň, než zbylo Vám
tak utíkej, ty proroku snů a vizí
tak usínej, ty nahá duše cizí
ty troubo všední
sedni, ty, věčně poslední
a sviť...

Nikdo nebude jako Ty
tak blízko a tak nízko
v objektivech planety
v lesku vysněného bohatství
než tělo oddáš spánku
smrtí nedotčenou branku
vidíš? cítíš? Nevíš!
tak vejdi, ty vítězi vždy poražený
ty změněný ač beze změny
hledači pravd a deziluzí
ty, horší než ti druzí
a sviť...