I.

Děd mého otce
byl ještě chlapcem,
kdesi na horách pásl ovce
a hrával si s prakem
V roubené chalupě
k večeři brambory jedl
a venku za oknem
usínal svět.
I v daleké zemi Arabské
svět pomalu ulehal
měl ještě svědomí čisté,
ach, jak klidně tehdy spal.
Harun Al'Rashid
na hradbách na lyru hrál
od nepaměti tam prý straší,
když slyšel to Harun, dlouze se smál.
Tiše hrál na lyru
pro chlapce i dívky
co hladí se ve stínu
a sní naše zítřky
a vysoko nad městem
zářila Luna,
jakoby byla úsměvem
co vykouzlí jen struna
a lunární paprsky unáší hudbu v dál...
Vysoko nad městem
a hluboku pod lunou
nejvyšší zeď paláce
hladí se s ozvěnou
i noční strážní dávno spí
jen Kávový Poutník dívá se na hvězdy...