Pokání

Střelka kompasu divoce tančící
volí mezi životem a smrtí,
zatím co života užíváš jen po lžíci,
infarkt beznaděje tvé srdce těžce drtí.

Zoufale upíráš zrak do oněch míst,
kde stát by měl tvůj dávný přítel,
pro slzy v očích teď nejsi si jist -
kdo vítr sil, ten bouři sklízel.

Podá ti ruku, kdo zmizet měl v propadlišti času,
kdo utonout měl navždy v bahně lidské špíny ?
Zjeví se ? Přijde ? Vztáhne k tobě ruku ?
Promine ? Odpustí ? Zbaví tě tvé viny?