Proč?

Proč jsem chtěla žít jen s tebou?
S člověkem co neváží si lásky.
Mé srdce přikoval jsi skobou,
Za dva roky přibyly mi vrásky..

Proč říkal jsi „miluji Tě“,
Ty slova se mi vsákly v srdci,
O to víc bolelo mě,
Když řekl jsi „víc spatřit nechci Tě“.

Možná mi občas chybíš,
Chtěla bych na chvíli vrátit čas.
Říci mi „promiň“ se jistě bojíš,
Proč nechtěl jsi se vrátit zas?

Tvým slovům jsem uvěřila,
Proč musels je vyslovit?
V mém srdci jen skvrna zbyla,
Kéž bys svou vinu chtěl napravit..

Proč tak dlouho čekala jsem?
Na prince co vysvobodí,
Princeznu zakletou v čase,
Jež do svého království doprovodí..

Vzal jsi mě do království zklamání.
Tvá píseň tak lahodná mi byla.
Zpíval jsi mi píseň, píseň vyznání,
Krásná slova, pro něž jsem žila..

Slova tak nádherná jako nebe,
Říkal jsi mi „chci navždy jenom Tebe“..

Proč musela jsem uvěřit tvým rtům?
Která tak krutá slova vyslovila.
Měla jsem raději věřit jen svým snům,
Dnes ve své naději dál bych žila..

Tvé oči mě tak dlouho klamaly,
Snad nechybí mi..
Mé srdce na sto kusů zlámaly,
Proč jen smutek zbyl mi?

Chtěla bych je naposledy spatřit,
Vidět Tvá ústa, jak říkají mi,
Zklamal jsem Tě,
„odpustíš mi?“..

Odpustila bych…
Avšak již nikdy nedovolila,
proniknout jim do svého srdce….