Les,probuzeni,les a zase probuzeni

Les krasny, čisty nezkažen lidskou moci,
touhle krajinou se rad prochazim v noci.
Poslouchanim ticha a šeptanim stromu se uklidnuji,
timto se od zleho světa oddaluji.
Ja ke stromum promlouvám a vyspovidam svou duši,
reknu to i vam ikdyz se to moc neslusi.
Cely život sam tot utrpení moje,
hledam ženu, které dam srdce svoje.
Tu stary strom velde mě zavrzal,
tim komunikaci semnou navazal.
Ja zastavim se,posloucham chvili pak si sednu,
nevydržím a do listi si lehnu.
posloucham stromu tiché šeptaní,
to me špatne myšlenky zahani.
Usinam...už se lepe citim,
do snove řiše se řitim.
Osilnujici světlo mne ze spanku vzbudilo,
citim jako by se něco změnilo.
Citim se lepší, štastnější,
nečim vyjmečně vzacny.
Pocit jako by mě někdo rád měl,
opětovat touhu, lasku po mě chtěl.
Jenže mi na mysl nejde, kdo?
To si smou mysli fakt zahrava zlo?
V tu chvili jsem měl vzpominku jasnou,
V ni si vybavuji zenu krasnou.
Obima mě dáva mi pusu a řika že mě ma rada,
Tohle se nikdy nestalo v mysli nějaka zrada.
Z myšlenek mě probudí praskot větví, někdo se blíži,
za mou osobou pomalu miři.
Mezi stromy pohybujici se stin vidim,
Že ležim za zemi, špinav od listí a bahna, trochu se stydím.
Náhle vidim tu osobu,
Vlastním očím snad věřit nemohu.
Je to žena z mé vzpominky,
seda ke mě a zahrnuje mě polibky.
Ja vydešen divim co se to děje,
Ona však hloubeji do sveho naruci mě bere.
Po chvili se uvolnim a zapominam na minuli čas,
Nic už neni duležite, proživam jednu z největšich krás.
Citim doteky a jak mě pomalu svleka,
všechno jde tak krasnš zlehka.
Tvař,krk,ruce nadra,břicho,boky i přirození hladím ji,
Slyšim něžne stenaní, citim vzrušení.
Žena uvolni se a leha si do listi,
Ma mysl trochu znejisti.
Po chvili souznění těl,
Přišlo vyvrcholení které zadržet jsem chtěl.
Bal jsem se jeji reakce,
Na mě jako na nezkušeneho milence.
Misto zloby, usměv na krasnem obličeji,
jaky pocit jsem měl, chci zažívat život cely.
Do oči jsem se ji zahleděl,
Že ji miluji jsem ji povědel.
Naposled jsem spatřil jeji oči,
tim muj sen nahle končí.
Probouzím se u stromu, tentokrát v celem lese sám,
Tenhle sen mi dal do srdce par tezkých ran.
Už jsem myslel že mě někdo opravdu má rad,
Ale čekala mě pravda a tvrdy pád.
Tak vztavam a lesem se zas sám prochazím,
O krasnem a taktéž krutem snu, stromum vypravím.